Divný sen o hrůzyplném rozhodnutí přivést do světa nový život. Podivné nelogické zákroky zdravotníků, přištěhování neexistujícího sourozence do pokoje. Divné sny, po kterých se budím podivně nakřáplá, zmatená a hlavně znechucená, s obavou, že noční můra (čti ideál dospělosti) zvaná potomek by se mohla stát podstatně dříve, než bych to chtěla. On rána podivné nalazení a pocit stereotypu a strachu.
Na účtu pár stovek, směšná částka, která mi pokryje celý můj život, pokud umřu v pátek. Ty dny, kdy se člověk cítí nekomfortně a nějak prostě není ve své kůži. Ofina divně trčí, nedá se uhladit, na hlavě probíhá nějaký podivný převrat, který se mi nedaří urovnat ani za použití hrubé síly. Rezignace, neštěstí, zmar. Kraviny. Oční linky se rozpijí do oka a působí děsivě, v oku se tak vytvoří černé žíly a oko poštípou a rozdráždí, smazáno. Makeup přijde ve špatném odstínu, a protože ultimátně stresující událost se blíží, a účet je vyluxován beznadějí, zaplavuje mysl zoufalství. Kolikrát přesně musím ostříhat ofinu, aby byla rovná? Po každém pročísnutí hřebenem vznikají zuby, které koušou sebevědomí a uhryzávají ego. Jsem blob. Pomyslím si, když se dívám na buclatá stehna, při pohledu na které působí zmínka o fitku, jako nepovedný humor. Hezky se obleču, hezky se učešu, hezky se vyfotím, hezký? Blob. BLOB. sakra. ZMAR. Vyřizování karet, vyřizování. Dospělost je jen vyřizování, blob a zmar a Nazdar.
P.S: Dneska je ten den, kdy člověka rozpláče vypadlý chuchvalec vlasů. Vyhrnující se tričko a strach, že nic nejde podle plánu.
Komentáře
Okomentovat